E2* Zapojení s kondenzátory
Elektrolytický kondenzátor jako výbušnina
Na obrázku 1 je vidět základní zapojení Delonova násobiče, který v tomto schématu vytváří ze vstupních pulsů nějakého napětí U dvojnásobek tohoto napětí a zároveň záporné napetí o velikosti -U oproti zemi. Tohoto zapojení se využívá všude tam, kde je zapotřebí dosáhnout vyššího napětí bez větších ztrát, ale není příliš velký odběr zapojení. Níže popsaná schémata dodávají proudy okolo 15 mA, což postačí většině operačních zesilovačů. Pro větší odběry se používají buď speciá
lní nábojové pumpy např. fy. MAXIM, nebo transformátory. Ale teď k základní myšlence.
Princip Delonova násobiče je dobře patrný na obrázku dole. Základní myšlenka je asi tato: Z jedné baterie 9V a stovky kondenzátorů lze vytvořit 99V. Jak? Každý z kondenzátorů připojíme paralelně k baterii a již nabité budeme řadit do série. Když bude všech 100 kondenzátorů zapojeno do série, připojíme k nim ještě baterii a stačí se už jen chytnout konců a dostat jednorázovou šlupku 99V. Problém (v tomto případě štěstí) je to, že se kondenzátory rychle vybijí (záleží na kapacitě) a je třeba začít zase znovu. Ruční nabíjení tedy nepřichází v úvahu. Chtělo by to tedy nějak zautomatizovat
. A zrychlit. Pomůže nám dioda, která se chová jako spínač. Vycházejme tedy z animace dole. Protože se mi zdá zajímavější vyrábět záporné napětí, popíšu to na něm. Takřka stejným způsobem se samozřejmě vytváří i to kladné.
Kladný impuls ze vstupního napětí nabíjí kondenzátor C1 přes diodu D1. D2 je zavřená. Jakmile impuls skončí (přejde do log. 0; je spojen se zemí), dioda D1 se uzavře, D2 se naopak otevře a kondenzátor se začne vybíjet přes D2 a C2. C2 se tímto nabíjí proudem z C1. Důležité tedy je, aby kapacita C2 byla menší než C1 (o součástkách a dalších parametrech na konci), aby se C2 nabil na plné (záporné) napětí zdroje. Jak se C2 nabíjí, vytváří se na něm zápo
rné napětí, které je možné buď rovnou odebírat, nebo jej využít k napájení dalšího stupně násobiče. Jakmile se na C1 opět objeví kladný impuls, D2 se zavře, D1 se otevře a C1 se začne nabíjet. C2, pokud je připojen nějaký spotřebič, se vybíjí až do doby, než je opět nabit kondenzátorem C1.A nakonec něco konkrétnějšího, vezmu to popořadě.
Konkrétní zapojení Delonova násobiče:
G17*DC měnič, G21*Ionizátor vzduchu
Elektrolytický kondenzátor jako výbušnina
Tato základní informace není žádný návod (snad), ale hlavně výstraha. Pokud, například při stavbě zdroje, prohodíš polaritu kondenzátoru a se slovy "Však on to přežije..." jej strčíš do zdi, uvidíš podívanou svého života. Pokud budeš mít štěstí, tak možná nebude poslední (nepřijdeš o oči), ale mám informace o tom, že ten výbuch dokonale začerní zdi a můžeš malovat. Samozřejmě záleží na napětí, které ke kondenzátoru přiložíš.
Já jsem do zdroje zapájel omylem
obráceně elektrolytický kondenzátor 470 μF/16V, připojil asi 12V a jenom koukal, jak se najednou zpotil, jak se z něj začíná něco odpařovat, jak to kouří a škvrčí... No, duchapřítomně jsem to stihl vypnout. Kondenzátor odešel do větších lovišť...Podobný
jev, který jsem také na vlastní kůži pocítil, probíhá i s malinkatými baterkami do hodinek (laserového ukazovátka,...). Protože se mi jednou vybily všechny baterky do laseru, rozhodl jsem se je nabíjet. Nejdřív 4,5 V baterka - no, dobrý, ale za chvíli to bylo zase vybito. Potom trafo 20 V - jedna, dvě, tři,..., pět sekund - to je lepší, ale nějak to pálí v dlani. Tak jsem to vždy nabil za 5 sekund a pár minut laser svítil. Pak jsem to zautomatizoval. A jednou zapomněl, odešel do vedlejší místnosti. A najednou rána jak z pistole - po baterce nezbylo v "nabíječce" nic. Horké elektrody jsem potom našel pod stolem, ale z elektrolytu uvnitř nic nezbylo, prostě zmizel...